Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čtyřgólovou domácí normu kluci ctili i s PSK

19. 9. 2011

Sobota 17. září 2011 13.00

ČAFC Praha–PSK Union Praha 4:1 (0:0)

Sestava: František Sedláček – Jan Sadílek, Tomáš Zmij, Antonín Kosina, Matěj Votruba, Josef Vomáčka – Matěj Putík, Martin Sadílek – Pavel Dosadil, Tomáš Ratner, Jakub Přikryl, Lubomír Dusil

Branky: 41. Ratner (Putík), 54. Kosina (Přikryl), 62. M. Sadílek (Putík), 65. Dosadil (Ratner)

 

Pokud si kluci přihrávali a míč kmital kolem obranné linie soupeře, měli čafáci převahu. Šancí si ovšem moc nevytvářeli a Tomášův přímý kop brankář kryl. Dvoutisícovkový Union hrál tak, jak mladší tým proti staršímu hrát má – pečlivě bránil, nebyl líný na krok, hodně běhal a vyrážel po stranách do brejků, jimiž čím dál víc hrozil. Kluci byli v prvním poločase tímto vývojem zaskočeni a Fanda měl v brance najednou plné ruce práce. Až před přestávkou se taktovky znovu chopili domácí. Pavel zakončoval na hrotu těsně vedle, Martin zblízka hlavičkoval nad branku a Tonda vyzkoušel gólmana střelou zdálky.

 

Čafáci po přestávce přidali a efekt se dostavil. Střelu Matěje Putíka brankář neudržel a Raty balon pohotově poslal do branky. Union se však vzpouzel a lacinou střelou zdálky o pět minut později vyrovnal. Domácí však už byli na dobré cestě. Po Kubově centru se do míče opřel Tonda, nešťastný gólman sice jeho střelu zalehl, pak však ztratil nad míčem kontrolu a ten se dokutálel do sítě. Bylo rozhodnuto, pak už kluci Union přehrávali. Do šance se hnal Luboš, ale pokazil si ji faulem na vlastní osobu. Ofenzivu podporovali i obránci Honza, Tomáš, Matěj Votruba a Pepa. Kuba ještě pálil do boční sítě, po rohu Matěje Putíka však Martin poslal míč přesně k tyči. To už v brance PSK stál exčafák Adam Klenka. O čtvrtý gól se po Ratyho akci dorážkou postaral Pavel. Míč poslal do sítě ještě jednou, o druhou trefu ho však připravilo nové ofsajdové pravidlo.

 

„Ani první poločas nebyl tak špatný, kluci však byli hodně zbrklí a kazili spoustu přihrávek. Nebyli jsme v klidu,“ poukázal trenér Hamed Nafarieh. „Po přestávce už kluci začali sami sobě věřit, že na to mají a soupeře jednoznačně přehráli. Nebudu vybírat nejlepšího hráče, nejlepší byli všichni. Začali běhat, bojovat a používat hlavu. Soupeř byl dobrý, měl pár šikovných hráčů, ale výraznější šance neměl,“ uzavřel své hodnocení.

(PaDo)