obota 22. října 2011 13.00

ČAFC Praha–Tempo Praha 3:4 (1:1)

Sestava: Jakub Nesvadba – Jan Sadílek, Tomáš Zmij, Antonín Kosina, Matěj Votruba, Petr Winternitz, Josef Vomáčka – Tomáš Ratner, Matěj Putík, David Reinštein – Pavel Dosadil, Jakub Přikryl, Lubomír Dusil, Matyáš Kunst

Branky: 17. Putík (přímý kop), 54. Dosadil (Kosina), 56. Kosina (Zmij)

Zatímco silné týmy Braník, Střešovice a Motorlet si už v přeboru připsaly po dvou porážkách, Tempo vévodí tabulce jako jediné bez ztráty bodu. Čafáci navíc před těžkým zápasem přišli o Fandu s Martinem, a tak je čekala náročná práce. Žádnou nakládačku nevyfasovali, statečným výkonem navázali na druhý poločas na Motorletu a udělali zápas dramatický od začátku až do konce.

Sebevědomé Tempo se hned zkraje hrnulo do útoku. Jeho nápor přibrzdila hrubka, která mohla skončit vlastním gólem, dobíhajícího Pavla navíc brankář beztrestně odstrčil a závar zachránil… Jen na chyby soupeře kluci nečekali, pohlednou akci zakončoval David nadějnou střelou. Úvod však přece jen patřil dobře kombinujícímu soupeři, jehož opora zakončila velké sólo přesnou střelou. Jinak se ale Kuba v brance při své velké premiéře osvědčil a míče spolehlivě sbíral. Po čtvrthodince domácí šťastně vyrovnali. Matěj Putík byl odměněn za smělý pokus – přímý kop z půlky hřiště namířil rovnou na branku a zaskočenému gólmanovi propadl balon do sítě. Vyrovnání kluky patřičně povzbudilo. Po Tondově kolmici měl Luboš šanci na dosah, srdnatý Petr se činil skluzy a také jeho parťáci Honza, Tomáš, Matěj Votruba a Pepa drželi favorita na uzdě.

Všechno tedy bylo otevřené a čafáci si po přestávce troufali čím dál víc. Raty svoje střídání příkladně odjezdil a soupeři hrozil. Pak přišla divoká čtyřminutovka. Tonda zachytil rozehrávku, připravil míč Pavlovi a ten ho s klidem poslal k tyči do sítě. Velká škoda, že kluci si vzápětí při rohu neobsadili přední tyč a Tempo bleskově vyrovnalo. Strhující bitva však pádila dál. Tomáš výtečně uvolnil Tondu a ten efektním „angličanem“ poslal Čafku podruhé do vedení. A zase – Tempo vzápětí šťastnou střelou z velké dálky vyrovnalo. Čtyři minuty, čtyři góly, dva na každé straně. Příznivci obou táborů byli ve varu!

„Remízu bych bral,“ prohodil na střídačce kouč Nafarieh, když drama spělo do koncovky. Bodu se však nedočkal. Devět minut před koncem útočník Tempa převzal ve vápně tři metry za obránci míč, přihrál ho před branku a jeho spoluhráč ho zblízka poslal do sítě. Gól z dvojnásobného ofsajdu platil! Náš trenér to vběhl rozhodčímu vysvětlit přímo na hřiště, ale neuspěl. Přihrávající hráč byl v ofsajdu stoprocentně a skórující téměř jistě…

Nedalo se nic dělat. Kuba s Matyášem se v závěru do šance neprobili, Tempo se podruhé v utkání dostalo na koně a už si výhru pohlídalo. „Vůbec neberu tento zápas jako porážku, ale naopak jako výhru. Poprvé na podzim kluci zahráli na sto procent a plnili to, co měli. Dařilo se jim týmově i individuálně, hráli s nasazením. V prvním poločase byli důrazní a nedávali soupeři čas a prostor. Po přestávce se ještě zlepšili, začali kombinovat a soupeře přehrávat. Tempo nám pomohlo i chybami, jež jsme využili, také ono však dalo šťastné góly. Kluci mohou bát rozhodně pyšní na to, co předvedli,“ zdůraznil trenér Nafarieh.

(PaDo)