Neděle 10. února 2013 11.30

Sestava: Radek Jedlička – Lukáš Hrdlička, David Reinštein, Jan Volenec, Lukáš Vítek – Adam Krejzl, Lukáš Listopad, Aneta Pochmanová, Pavel Dosadil – Martin Müller, Matěj Macho

Branky: 3. Pochmanová (Hrdlička), 40. Müller (Dosadil), 51. Müller (Krejzl)

 

Rataje klamaly tělem dokonale. Zatím hrály s níže postavenými týmy a připsaly si jen jednu výhru, navíc do Strašnic přijely jen se šesti hráči v poli. Čafka tedy také začala jen v šesti, leč šlechetné gesto se v malér obrátilo… Jen úvod se totiž povedl a Aneta po Hrdlově průniku hned první šanci proměnila v gól, do bitvy se nebojácně zapojil Luky. Pohyblivý soupeř měl smrtící brejky, dva rychle proměnil a skóre otočil. Když pak jeho hráč vzorně splnil pokyn za brankou stojícího tatínka „Upadni!“ a přifilmoval penaltu, mohlo být ještě hůř. Rataje penaltu zahodily, třetí gól však stejně vzápětí přidaly. Čafka se doplnila na standardní počet, jenže rozjetý soupeř si dělal s opařeným favoritem, co chtěl. Všechny úderné akce vedl přes své vysoké bleskurychlé křídlo, jemuž sekundoval už jen jeden nebezpečný hráč, s tímto démonem si však kluci absolutně nevěděli rady. Další sólo Radek zlikvidoval a naděje ještě žila. Ovšem zatímco v minulých zápasech klukům vyšlo všechno, na co sáhli, tentokrát to bylo naopak. Po hrubce v rozehrávce inkasovali počtvrté, Lisťova tutovka gólem neskončila a ke všemu věčný smolař Honza dostal zblízka míčem do oka tak nešťastně, že s oteklou tváří pro něj utkání skončilo.

 

„Nejsme vůbec v pohybu, tím to celé je. Takže musíme běhat. Ale máme na to ještě…? Hrajeme jen proti šesti – a vlastně proti jedinému hráči,“ burcoval tým v kabině trenér Martin Listopad. „Je to velká výzva,“ přidával se jeho kolega Jiří Pavlík.

 

Druhý poločas byl bitvou s rychle ubývajícím časem, vlastní nervozitou, zbrklostí v koncovce a nezřídka i hamounstvím na úkor lépe postavených spoluhráčů. A v neposlední řadě také s nezdolným protivníkem, který i s šesti hráči v poli dokázal napadat rozehrávku tak, jak to nepředvedl žádný tým v sedmi před ním… Pět minut po přestávce Pavel našel osamoceného Martina, který zasunul míč do prázdné branky. To ještě času bylo dost. Dvacet minut před koncem dokonce Adam svým sólem vybídl Martina ke snížení na 3:4. Čafáci tou dobou Rataje mačkali – Aneta do jejich obrany neúnavně najížděla, David se málem trefil z přímého kopu, Matějovi chyběl krůček, aby šel sám na bránu. A pak přišel moment, který podtrhl celý zmar a den blbec. Martin z úhlu trefil tyč a míč se nadějně kutálel po brankové čáře. Nikdo ho však za ni nedotlačil a kapitánka Rataj dostala čas na spásný odkop. Kdyby jen to, vzápětí znovu dvakrát zaúřadoval démon od Sázavy a z brejků jako přes kopírák určil konečně skóre 3:6. A to ještě Radek další dva góly polapil a pohromu aspoň zmírnil…

 

Jak oslabení a nekompletní čafáci v prvním kole šokovali silné Vršovice, stejně tak tentokrát statečně Rataje načapaly je samotné. „Pánové, představoval jsem si to trochu jinak – ale to vy všichni taky. Alespoň vidíte, co udělá jeden rychlý vysoký hráč. S takovými jsme si tady už poradili, ale tohoto jsme nebyli schopní uhlídat ani ve dvou… Co jsme si řekli v kabině, se naplnilo, takže po přestávce už to docela šlo. Jen zakončení bylo bohužel slabé,“ hodnotil kouč Listopad. „Jednoho dne to prostě přijít muselo. V první půli jsme soupeře podcenili, druhá už byla pěkná,“ konejšil svěšené hlavy i Jíra.

 

(PaDo)